nikolka

Nabízím bytovou kosmetiku (péče o domácnost, prádlo, nádobí a automobil), jedná se o široký sortiment kvalitní kosmetiky.pokud máte zájem o katalog či o kosmetiku pište na 775153301

http://blog.ba­byonline.cz/1376/fo­togalerie/album/41/  koukněte se jak Nikolka roste

mluvící zvířátka

antistres

recepty-mňam mňam

Moc se mi líbily mantinely do postýlky,ale ceny za které se dají koupit už tolik ne.Koupila jsem látku s potiskem a po 20 cm ještě jednobarevné látky.Všechno jsem si pořádně promyslela a nakreslila,ale i tak došlo několikrát na párání Nejdelší část , kterou má miminko u hlavičky,jsem potřebovala něčím vypolstrovat a tak jsem tam zašila ručník.A proto maminky se nebojte,z lásky se člověku podaří vše,protože já šít neumím a takhle to dopadlo.

ŽENA-si pomyslí „auvajs“,strčí prst do pusy, aby krev neukápla, druhou rukou si zalepí ránu a pokračuje v práci.

MUŽ – zařve „do pr…“ a …- Natáhne ruku co nejdál od sebe. – Dívá se jiným směrem, protože nesnáší pohled na krev. – Volá o pomoc.

• Vytřeštěně zírá na flek, který se dělá na koberci.- Musí se posadit, protože mu začíná být divně. – Na pomoc spěchající partnerce dramaticky vysvětluje, že si právě málem amputoval ruku. – Odstrčí nabízenou náplast, protože se mu zdá malá na to jeho obrovské zranění. – Tajně nalistuje v „domácí zdravovědě“ stránku o tom, jakou ztrátu krve může člověk přežít, zatímco vy běžíte do lékárny pro větší náplasti. – Chce k večeři veliký steak, aby obnovil tvorbu krevních buněk. – Vyžaduje nutně pár piv proti stresu a bolesti. – Odlepí náplast, aby se podíval, jestli rána ještě krvácí, zatímco vy jdete k benzínové pumpě pro plechovkové pivo. – Tak dlouho mačká ránu, až z ní opět začne crčet krev. – Vyčítá vám, že jste náplast nenalepila pevně. – Fňuká, když mu odstraňujete starou náplast a lepíte novou. – Kvůli svému zranění s vámi tento večer nemůže jít do kina. – Místo toho se utěšuje Evropským pohárem, který náhodou běží v televizi – vy se zatím snažíte vyčistit flek z koberce. – V noci často rozsvěcuje, aby se přesvědčil, že mu nenaskakují podezřelé skvrny, které svědčí o otravě krve. – Příští den je strašně ospalý a podrážděný. – Vezme si dopoledne 2 hodiny volno, aby navštívil lékaře, který vyloučí otravu krve. – Odpoledne si pro jistotu dá ruku převázat blonďatou sekretářkou a užívá si její soucit. – S tlustým obvazem jde večer do hospody a frajersky říká, že ta „maličkost“ opravdu nestojí za řeč!

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.

Dobrodružství na veřejném záchodě: Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou..... Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“..... Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu… Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky – což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná…! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOO­O“!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi…! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven. Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně… „Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

Ahoj holky tak uz to mame za sebou,dnes nas pustili z porodnice domu,muj porod zacal ve ctvrtek 30.8. asi tak po deváté hodině.Začali mě připravovat na porod,napíchli mi vodu a dali infúzi a vše se pomalu rozběhlo.Porod trval do sedmi do večera.jsem moc ráda,že jsem tam měla svého přítele bez nej si to nedokazu ani predstavit,epidural jsem nechtela ale ve ctyri odpoledne kdyz uz jem bolesti brecela jsem si ho nechala dat,pocitali jsme dle ultrazvuku ze mala bude mit tak tri a pul kila,ale nakonec se narodila pred sedmou vecer a merila 52 cm a vazila 4,05 kg,byla moc nadherna,ale byl to tezky porod doktor mi skakal na bricho a kdyz uz byla mala venku,nesla ven placemta vubec ,zacala jsem krvacet a ztratila jsem asi 1,5 l krve takze jsem hned dostala dve transfuze,ale dneska uz jsme doma a mame se fajn

ahoj vsichni urcite by vas zajimalo,proc se muj blog jmenuje zrovna Nikolka,nebojte hned k tomu dojdu.Zacalo to minuly rok v srpnu tim,ze jsem se seznamila s prima pritelem,do ktereho jsem se na prvni pohled zamilovala ,kdyz jsme spolu byli na pouti na prvni nezavazne schuzce u nas v Chrudimi.Po dlouhem pokukovani a postuchovani se,jsme se dali dohromady,hrozne si rozumime,aproto jsme se rozhodli jeste tentyz rok v zari poridit si maleho spuntika a to se nam koncem listopadu podarilo a letos 30.8.2007  se nám narodila nase krasná holčička NIKOLKA.